Pojetí závislosti

 

 

Závislost ve smyslu vazby, příslušnosti dítěte k úzkému lidskému společenství

 

Závislost ve smyslu prosté vazby, příslušnosti dítěte k úzkému lidskému společenství, k biologické matce a otci, kdy dítě, ve své prvotní bezbrannosti a bezmoci, je na ně zcela odkázané, závislé.

 

 

Závislost ve smyslu ustrnutí na určitém vývojovém stupni, v dětské a dospívající fázi Vědomí

 

Zásah do přirozeného průběhu porodu a následné porodní vazby (bonding, nepřerušovaný kontakt matky s dítětem bezprostředně po porodu) ovlivňuje prvotní spojení, otisk mezi matkou a dítětem.

Dovolí-li to zdravotní stav matky i narozeného dítěte, je bonding ideální a zodpovědnou, vědomou volbou. Přivinutím dítěte na matčinu nahou kůži, vytváří se mezi nimi pocit bezpečí, uzemnění, stability a opory. Dochází k prvnímu klidnému přisátí a zahájení kojení. K transformaci a zároveň vytváření nových fyzických, emocionálních, mentálních a duševních spojení, která dítě a matku v životě v mnohém ovlivňují, obohacují.

Separace, oddělení dítěte od matky, narušuje přirozenou fyzickou, emocionální, mentální a duševní transformaci ženy, matky. Toto narušení ústí v oddělení, odstup matky od fyzických, emocionálních, mentálních a duševních potřeb jejího dítěte, což, přirozeně, narušuje matčinu schopnost tyto potřeby zachytit, věnovat jim potřebnou pozornost a prostor a v souladu se sebou a dítětem na ně v odpovídající reakci a čase reagovat a tím o své dítě vědomě pečovat; na fyzické i na ostatních úrovních ho vyživovat a nasycovat, naplňovat.

Dítě toto oddělení přejímá a zvnitřňuje. Oddělením, odstupem od vlastních potřeb, opouští, ztrácí pocit bezpečí a uzemnění, vyživující kontakt, důvěrné spojení se sebou samým: sebe-uvědomění, sebe-vědomí. Provází ho pocity opuštění a ztráty i emoce s těmito pocity spojené. Střídající se emoce strachu, hněvu a smutku.

Otec, svou fyzickou, emocionální, mentální a duševní přítomností, poskytuje dítěti fyzickou, emocionální, mentální a duševní podporu;  prostor pro svobodné, otevřené fyzické, emocionální, mentální a duševní vyjádření a zároveň prostor s respektujícími hranicemi, jež dítě ke svému zdárnému vývoji ve vztahu k druhým potřebuje.

Skrze matku a otce, skrze (ně) utvářený vztah k sobě a druhým, je dítě uvedeno do širšího společenství, společnosti.

Bezbrannost, zranitelnost a bezmoc dítěte, otevřenost vůči světům viditelna i neviditelna, světům uvnitř i vně, je tak od počátku vystavena úrovni Vědomí tohoto úzkého a širšího lidského společenství.

Vystavení křehkého, zranitelného dětského organismu násilí, tlaku, mocenským a manipulativním hrátkám, ústí v povrchová i hluboká fyzická, emocionální, mentální a duševní zranění. Zranění, ve chvílích konfrontace s pocitem bezbrannosti a zranitelnosti přecházející v pocit bezmoci; bolestivá zranění projevující se apatií či agresivitou a zuřivostí. Ustrnutím (disociací od tělesných, emocionálních, mentálních, duševních a duchovních prožitků) či útokem obráceným dovnitř (sebepoškozování, sebedestrukce) i namířeným ven (agresivita vůči druhým).

Narušením osobních hranic dochází k narušení přirozených obranných a ochranných mechanismů dítěte. Blízkost, kontakt, dotek (na fyzické, emocionální, mentální, duševní i duchovní úrovni) v dítěti snadno vyvolá úzkost, paniku provázenou pocitem ohrožení.

Z bolesti i touhy po vzájemné pospolitosti, z prosté dětské nezralosti, dítě v sobě mnohé z toho potlačuje, popírá. Přizpůsobuje se a zaujímá podřízený, submisivní postoj. Popírá tím, potlačuje přirozené touhy, přirozené projevení, vyjádření a naplnění samo sebe. Své vlastní pocity přejímá a zatěžuje přeneseným významem, hodnocením a soudy druhých a namísto k sobě a vlastnímu úsudku přesouvá (odvádí) svou pozornost jinam.

Z této rodinné a společenské dynamiky nese si s sebou dítě životem dětský pocit odpovědnosti. Dětský ve smyslu přebírání a plnění povinností druhých i ve smyslu odpovědnosti za členy úzké i širší rodiny, za jejich vztahy, za jejich fyzické, emocionální, mentální a duševní zdraví. Tíha této odpovědnosti, přebírání břemen druhých, nese s sebou pocity selhání, hanby, zneuctění, viny.

Z (hmotného i jemno-hmotného) světa se stahuje, v myšlenkách utíká do vyšších sfér, ve kterých tvoří si vlastní, uzavřený, iluzorní svět. Konfrontaci se světem, životem (fyzickým, emocionálním, mentálním a duševním prožitkem - prožitkem na úrovni Ducha/Vědomí), provází nutkavé myšlenky a nutkavé, stereotypní, na situaci závislé chování: závislost.

Dospíváním (probouzející se, dospívající Vědomí) sebe-obviňování, sebe-destrukce a agresivita, násilí obrácené dovnitř i namířené ven, přechází v pocit ublížení, role viníka přechází v roli oběti. Oběti, kritickým a nesouhlasným postojem, hodnocením, vynášením soudů a obviňováním druhých, touhou ovládnout a posléze vysvětlit a činy napravit, zvrátit situaci, touhou pomoci druhým či snahou druhé změnit zastírající stejné mocenské a manipulativní hrátky, stejný nevědomý boj o získání patřičné pozornosti a vážnosti, prosté lidské důstojnosti: respektu, úcty a uznání druhých.

V konfrontaci s marností, nesmyslností i nemyslitelností tohoto počínání dochází k obratu. Přetížená mysl tu a tam povolí v kontrole a opanovávání situace a tím potlačovaný, popíraný pocit zpřístupní v autentickém a zároveň klidném, bezpečném tělesném, emocionálním, mentálním či duševním prožitku Vědomí. Pozvolna, oddělením, odstupem dochází ke spatření vlastních projekcí (i opakovaného přehrávání dramat a rolí) a prohlédnutí iluzí, vlastního úniku z pocitů a situací, vlastního obcházení, obelhávání a klamu.

Přichází tichá sdělení transformující Vědomí, sdělení přispívající ke spatření obrazu Celku.

Opětovně se projevuje potřeba zvolnění, osamělého návratu do klidu a ticha. Dochází k opouštění závislého a kritického postoje a zanechání situací v minulosti. K opouštění dětských představ o lásce a naplnění, ke zvnitřnění každodenního prožitku a prostému otevření se a přitakání, uznání životu.

Dospěním (na úrovni Vědomí) dochází k přirozenému přijetí (dospělé) zodpovědnosti za sebe sama. Vnější chování odráží autentický prožitek a zároveň klidný, přijímající vnitřní postoj. 

 

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více informací zde.