"V jádru každé závislosti spočívá prázdnota vycházející ze zoufalého strachu. Závislí se děsí přítomnosti, hnusí se jim každý okamžik, ve kterém jsou právě nuceni žít. Horečně se tak upínají k tomu dalšímu okamžiku, kdy jejich mozek, ovlivněný příslušnou omamnou látkou, bude na krátkou chvíli zažívat osvobození od břemen minulosti a od strachu z budoucnosti - tedy dvou elementů, kvůli nimž je pro tyto lidi přítomnost nesnesitelná. Mnozí z nás připomínají drogově závislé v marných snahách o zaplnění vlastního spirituálního prázdna, které si nosíme v nitru, protože jsme ztratili kontakt se svojí duší, duchem, podstatou, se zdroji smyslu a hodnoty, jež by nebyly prchavé nebo něčím podmíněné. Naše konzumní kultura posedlá hromaděním a osobním image tuto černou díru v našem nitru jen prohlubuje a my jsme tak čím dál prázdnější."

(Gabor Maté, z knihy V říši hladových duchů)