Závislost i násilné, mezigeneračně přejímané vzorce chování, přestáváme potřebovat ve chvíli, kdy za nimi dokážeme rozpoznat odraz hlubokého zranění společně s bolestnou touhou dokončit proces vlastního zrození. Ve chvíli, kdy se tomuto způsobu žití dostává našeho přijetí, což nevyhnutelně vede k uvolňování energie traumatu a jeho opouštění. 

 

Procesy zrození a umírání jsou neoddělitelné polarity života v hmotě. Tím, co je sjednocuje, je Láska. Jakékoliv snahy o zasahování do těchto přirozených procesů, převzetí kontroly nad nimi či jejich odstranění, odrážejí bolest nedokončeného procesu vlastního zrození a přinášejí marný boj a utrpení. Závislost namísto odpoutání a klidného, důvěrného spočinutí v sobě ve světě hmoty.

 

Využijme léčivého potenciálu sdílení a bylin. S jemností dotkněme se svých zranění a stínů, stejně tak možnosti odpuštění a vlastního zhojení ve smyslu návratu k sobě. Ke své přirozenosti, lidskosti.